Historie ve Svobodě

Úmysl založit ve Svobodě nad Úpou Junák  vznikl  na Hostýně v létě 1969. 26. srpna se pak sešla část činovníků ke své první schůzce, kde si rozdělili úkoly, naplánovali školení rádců i nábor dětí. Bylo odhlasováno, že oddíl bude homogenní – katolický. Pan farář Turner obětavě poskytl klubovnu na svobodské faře. Díky br. Pepovi Silnému byl navázán styk se střediskem Hraničář v Trutnově a podána žádost o registraci. 30. srpna se skupina dětí a činovníků zúčastnila Junáckého dne v Trutnově, aby děti získaly představu o junácké činnosti.

Protože se svobodské oddíly vytvářely již v době počínající normalizace, vyplývala z toho mnohá omezení. Jedním z nich byl zákaz katolických oddílů. Oddílové radě nezbývalo nic jiného, než na tuto podmínku přistoupit. Proto od 1.10.1969 byly oddíly registrovány jako 4. ODDÍL JUNÁKŮ a 2. ODDÍL SKAUTEK.

Oddíly zahájily svou činnost 4. října. Vedoucí 2. oddílu skautek byla Lída Kučerová, její zástupkyní Lila Stehlíková. Družinu Veverek vedla rádkyně Zdena Medová, družinu Ještěrek sestra Olinka Skočiková. Vedoucím 4. oddílu skautů byl br. Vašek Med, jeho zástupcem br. Pepa Silný. Družinu Tygrů vedl br. Med, smečku Vlačat br. Silný a Lojza Grundman.

Oba oddíly pracovaly podle ročního plánu činnosti, který byl pružně upravován na pravidelných týdenních oddílových radách. Vedle pravidelných družinových schůzek jednou týdně a měsíčních oddílových schůzek se konaly různé výlety a akce.V neděli 19. října se uskutečnil první společný výlet a 21. prosince první vánoční besídku v jídelně KRPA v Mladých Bukách. Již v dubnu začaly přípravy na skautský tábor.

3. červen 1970 se stal černým dnem. Na Okresní radě Junáka bylo oficiálně oznámeno, že Junák bude 30. srpna sloučen s Pionýrem. S tím se samozřejmě nikdo nechtěl smířit a o to víc se zintenzivnila činnost oddílů, aby se maximálně využil zbývající čas.

14.červen se může do kronik svobodských skautů zapisovat zlatým písmem. Tento den totiž vykonala v krásném Slibovém údolíčku většina junáků a skautek svůj skautský slib, tím se  stali členy velké světové skautské rodiny.

Od 25. července se konal junácký tábor PUSTINY v Mezilečí u Hořiček. Toto místo poskytli bratři ze střediska Hraničář. Účastníci tu mohly sbírat nezapomenutelné zážitky až do 8. srpna.

Koncem srpna vykonaly oba oddíly poslední výlet do Prahy. U hrobu zakladatele českého junáctví br. Svojsíka si slíbily, že nikdy nezapomenou na skautské bratrství, nezradí zákon a slib a ponesou je v sobě dál.

V poslední srpnové neděli 1970 se naposledy rozhořel oheň v Slibovém údolíčku. A teď už slova jednoho ze zúčastněných, Pepy Silného: „Každé dítě dostalo na památku knížku a malé album fotek, zopakovali jsme si oblíbené scénky a písničky a navzájem si poděkovali za krásné chvíle, které jsme si věnovali. Poslední junácká hymna a píseň Jak zapomenout na ten čas … a činnost oddílů skončila. Bylo nám všem do breku a nestyděli jsme se za to. Nadějí nás však naplňovala poslední slova písně:

                  To není, není loučení, byť chvěl se nám i hlas,

                 jsme spolu pevně spojeni a sejdeme se zas!

Při ukončení činnosti měly oba oddíly téměř 70 členů a kromě dříve jmenovaných bychom měli jmenovat ještě Líbu Krčmářovou, Marušku Papežovou či Pepu Seidla.

Skautské hnutí bylo obnoveno opět po dvaceti letech. Ve Svobodě nad Úpou se skauti sešli poprvé o Velikonocích r. 1990. Byla obnovena činnost oddílů, které spadaly pod trutnovské středisko. Teprve 7.4. 1994 byla svobodským skautům udělena právní subjektivita a mohlo tak vzniknout středisko Svoboda nad Úpou, které především díky manželům Eliáškovým funguje dodnes.